Recenze kávy

Různý exotický varianty bobulí jsou pro mě dost často meme materiál. Tentokrát se to ale povedlo. Já vím, já vím, taky jsem tomu nemohl uvěřit.

Některých odrůd jsem se naučil se bát. Patří mezi ně Bourbon. Většinou takový kafe má skvělej marketing, ale kvalita pokulhává, minimálně za cenovkou. Tady se to ale nakonec dost značně povedlo, což mi udělalo radost.

Občas propadnu pokusům koupit espresso směs a vždycky to dopadná stejně. Člověk by čekal, že se už poučím. Hm.

Někdy jsou takový kafe taky fajn. Sympatickej střed. Neurazí, neohromí, dá se to popíjet v libovolném množství, při libovolné činnosti, náladě a svět je zase na chvilku fajn. Jenom není možné počítat s nějakým extra zážitkem.

Bylo načase otevřít další plechovku. Tedy s kafem. People Possession slibovala broskvovou nálož ve spojení s chutí čaje. To ve mně evokovalo broskvový ledový čaje, který jsem dost významnou část puberty popíjel, a kdo by odmítl chvilku nostalgie?

Pár kafí po sobě nebylo nic extra - začínal jsem až o sobě a o svým kávovaru pochybovat. Tenhle káves ale vrátil moje očekávání zpátky vysoko. Melounová bomba se fakt čekat nedala. Skvělý.

Rád si vybírám kávy, u kterých pražírna slibuje, že se dočkám tónů kyselého ovoce - kombinace citrusů a granátového jablka mě velmi zaujala. Realita bohužel už méně.

Někdy víte, že je fakt hotovo. Zpravidla po prvním čuchu. Bohužel to byl případ i tohoto kafe. Nejednalo se o vyloženě špatnou kávu, ale že by to byla taková bomba, jako obvykle People Possession bývá, se fakt říct nedá.

Tato káva mě zaujala především svým citrusovým profilem, který je živý a osvěžující, avšak od sladěnosti a komplexnosti slibovaných květinových a kokosových tónů jsem v chuti nakonec moc nic nenašel. Na rozdíl od popisu je to spíše průměrné pití, které neurazí, ale ani nezaujme.